Vařit a topit zároveň

Také byste chtěli pec, jakou mívaly vaše prababičky? Vařit a zároveň vytápět dům? Pak je potřeba zmínit, že dříve se žilo odlišným způsobem života. Ačkoliv staré „kachláky“ s plotnou, troubami a velkým ležením vypadají romanticky, musíme si uvědomit, že u takového kachlového sporáku se počítá s vařením po celý den.

Limitem (kachlových) sporáků je velikost ohniště. To je uzpůsobené pro rychlé nahřátí plotny a trub, aby se dalo hned začít vařit, ale zároveň nedovolí produkovat vysoké teploty, které by plotnu rozžhavily do ruda.

Pokud tedy chceme sporák našich prababiček s vyhřátým ležením, pak musíme počítat s neustálým přikládáním. Dnes však už není možné postavit za malým ohništěm několik metrů tahů - kvůli nízkým teplotám by docházelo k dehtování a účinnost i životnost topidla by se o to více snižovala, což v dřívějších dobách nehrálo tak důležitou roli.

Vedle toho pak existují těžká akumulační kamna, kde si můžeme dovolit velikost ohniště maximalizovat a vzniká tak velmi efektivní biotopeniště. V těchto kamnech se pak topí jednou či dvakrát denně - do ohniště se naskládá přibližně 10-15 kg dřeva a jednorázově zapálí. Teploty v ohništi běžně přesahují 900°C, díky tomu v takovýchto kamnech dokážeme vytvořit vysokou účinnost spalování, takže nebudete muset štípat tolik polen. Získaná energie ze dřeva se naakumuluje v tazích (tunel, kterým vedou spaliny do komína), ty mohou mít délku kolem 8 metrů.

Pokud ale přijedeme po několika dnech do vychladlého domu, těžká akumulační kamna nás zahřejí až po několika hodinách od zatopení. Zatímco oběd si na sporáku uvaříte během pár minut.

Pokud tedy chceme vařit i topit pomocí dřeva, pak je ideálním řešením obě topidla rozdělit. Sporák svou konstrukcí plně vyhovuje častému používání na vaření a kamna jsou komfortní při vytápění celého domu - vydávají velmi zdravé sálavé teplo a topíte v nich jednou či dvakrát denně. Přesto lze vždy vymyslet i další (kompromisní) řešení.

Těžký sporák s biotopeništěm

Jednou z možností by bylo vytvořit robustnější sporák s trochu větším ohništěm a určitou délkou tahů. Sporák by byl opatřený klapkami, díky kterým byste mohli pouštět spaliny přes plotnu a nebo zkratkou přímo do tahů a plotnu tak ochránit před vysokými teplotami.

Musíme pak ovšem počítat s pomalejším náběhem teploty na plotně, takže oběd budete vařit pomaleji než na sporáku. Navíc abyste dosáhli určitých teplot a účinnosti, budete muset zapálit vždy relativně velkou dávku dřeva. Takže nelze vařit mnohokrát denně ani přikládat během vaření, jinak by vám doma bylo příliš horko. Účinnost spalování však bude vyšší než u běžného sporáku a celé těleso se vám docela dobře nahřeje, byť nikdy ne na tak dlouho jako u velkých akumulačních kamen.

Kamna s odbočkou do sporáku

Další variantu představují v podstatě plnohodnotná akumulační kamna s odbočkou k plotně. Pokud bychom vymysleli odbočku pomocí různých klapek, musela by plotna být v určité vzdálenosti od ohniště tak, aby nedošlo k jejímu poškození vysokými teplotami. Zároveň je potřeba si opět uvědomit, že na plotně budete moci vařit maximálně dvakrát denně a to pouze v čase, kdy zrovna topíte.

Obě kompromisní varianty si jsou docela podobné ve svých limitech. A často nakonec dospějeme k závěru, že je nejlepší postavit plnohodnotný sporák a vedle něj těžká akumulační kamna.

Každopádně ale stojí vždy za zvážení, které řešení vyhovuje právě vám, vašemu domu a způsobu života. Neb málokdo dnes například stráví u plotny tolik času jako naše prababičky.